Všechno je přece TAK jednoduché…!?

2. Parťák – čtenáři milován

(Krátké) poznámky k roli parťáka

Parťák se od hrdiny odlišuje. Nejenom že stojí v jeho stínu, tedy hraje druhé housle, ale je i důležitým nástrojem autora.

Připomeňme si: Hrdina je dobrák, ale jinak spíše plᚻ, jímž se může čtenář zahalit. S ním se má čtenář ztotožnit a proplouvat dějem.

Parťáka může autor vyobrazit láskyplněji, obdařit rozmary a učinit z něj „svoji“ postavu. V některých směrech zastiňuje hrdinu a čtenáři ho často mají raději.

Ve filmu „Hellboy“ je to podobné. Pro svou sílu jsou lidé respektováni (což je hlavní hrdina), ale milováni jsou pro své slabosti (a to jsou pak jeho parťáci).

... Alan Skinner on Muddles, The Land and Sibling Press

We met Alan Skinner during the Frankfurt International Book Fair in 2007, in the huge and cluttered Hall of Englishlanguage international publishers. He had one of the smaller booths that seemed threatened to be overlooked among the big gaudy booths.

My eyes stuck on this booth because the man behind this table looked really likeable on first sight - and because the cover of the book presented there had a tantalizing title: "Blue Fire and Ice" (we published a review in German: See here ).

We had an interesting conversation and when we ended I was convinced that I wanted to know more about.

That's why we made this interview, given to us by mail since Alan seems to oscillate between Australia and Great Britain.

„Hororovou sérii jako John Sinclair

 nebo Tony Ballard můžu vymyslet

 než dopiju kafe.“ (1)

Horst von Allwörden, 1982

Všechno je přece TAK jednoduché…!?

Poznámky k tvorbě hororové série (hrdinové) –

Úvod

Mnozí znají tyto hrdiny hororových sérií, které nám od časů Jürgena Grassmücka alias Dana Shockera představila nakladatelství a autoři: Larry Brent, Björn Hellmark, John Sinclair, Dorian Hunter, Gordon Black, Tony Ballard, Rick Masters, Profesor Zamorra a kdo ví jak se všichni jmenují a jmenovali, protože až na Zamorru a Johna Sinclaira se všichni nacházejí v nirváně sešitových hrdinů, což z tohoto textu dělá skoro literárně-historickou úvahu.

Ale: tito hrdinové různých sérií získali nejpozději koncem sedmdesátých let převahu nad samostatnými jednodílnými sešitovými romány, případně je i nahradili.

Markéta Nedvědová
Vampýra v ČR

První díl u nás vyšel v září 1995 a poslední v březnu 1998. To je oproti Německu jen nepatrná doba, i když všechno začalo tak slibně... Po startu série v Německu neuplynul ani rok (první díl vyšel 22. 11. 1994) a Vampýra mohla být brněnskou Mobou prezentována jako "nová vzrušující hororová série plná nebezpečí, tajemna a erotiky" v knize JS Noční můra. Stejně jako přímočarý vstup mezi hlavní série ale Vampýra měla, takový byl i její lakonický předčasný konec po pouhých 31 sešitech.

Strmý vzestup a pád

„Nevěděl jsem, že je možné číst žvýkačku.“

Norbert Aichele

Horst von Allwörden říká:

30 let Johna Sinclaira – 25 let nudy

Bože, to byly časy!

17. ledna 1978 mi ještě nebylo ani čtrnáct let a už pět let jsem s nadšením četl hororové sešitové romány. Zprvu ty od Dana Shockera, otce hororových sešitových románů, a skoro pokaždé mě nadchly.

Ale byly zde i další: jiné Silber-Grusel-Krimi[i] (proměnlivé kvality), Vampir-Horror (většinou výborný), Dämonenkiller (úžasný), Geister-Krimi (tam se mi líbily jen romány s Rickem Mastersem), Monstrula (stále dobré), Grusel/Geister – Western (ani ryba ani rak), Dr. Morton (krvavý ale nudný), Lord (nekrvavý, ale také nudný) a také jsem četl Gespenster-Krimi od Bastei (tam se mi něco málo líbilo).