Vechno je pYece TAK jednoduché !? - 1. 1. Tvorba hrdiny
Hororovou sérii jako John Sinclair
nebo Tony Ballard můu vymyslet
ne
dopiju kafe. (1)
Horst von Allwörden, 1982
Vechno je přece TAK jednoduché
!?
Poznámky
k tvorbě hororové série (hrdinové)
Úvod
Mnozí znají tyto
hrdiny hororových sérií, které nám od časů Jürgena Grassmücka alias Dana
Shockera představila nakladatelství a autoři: Larry Brent, Björn Hellmark, John
Sinclair, Dorian Hunter, Gordon Black, Tony Ballard, Rick Masters, Profesor
Zamorra a kdo ví jak se vichni jmenují a jmenovali, protoe a na Zamorru a
Johna Sinclaira se vichni nacházejí v nirváně seitových hrdinů, co
z tohoto textu dělá skoro literárně-historickou úvahu.
Ale: tito hrdinové
různých sérií získali nejpozději koncem sedmdesátých let převahu nad
samostatnými jednodílnými seitovými romány, případně je i nahradili.
O příčinách se vyjádřil Friedrich Tenkrat v říjnu 1982 při jednou
interview na conu v Meerbusch, krátce po startu samostatné série Tony Ballard,
takto:
Bylo těké pro kadý román vymýlet novou postavu. Ta navíc nesměla
mít pořád ty stejné zbraně. Tím je autor nucen vymýlet stále něco nového.
K tomu se připočítá jetě věc zvyku. Čtenář si toti lépe zvykne na
postavu, která se objevuje pořád znova. (2)
Tato slova jednoho z nejúspěnějích autorů (hororových)
seitových románů dala ostatním podnět k tvorbě jednoho stálého hrdiny
čili k vzniku série. Přece jen ví, o čem mluví. Byl to on, kdo
v hororové sérii Gespenster-Krimi od nakl. Bastei začal psát dvoudílné
příběhy, ne si vymyslel jednoho stále se vracejícího hrdinu.
S takovýmhle hrdinou se čtenáři snáze ztotoní a oblíbí si jej.
Nachází v něm přítele.
Navíc má toto řeení jetě jednu výhodu. Autor to má jednoduí a
nemusí investovat tolik mozkové činnosti do tvorby hlavní postavy, jeliko u
je vymylena.
Největí význam má vak ono ztotonění. Seitový román má být kupován
týden co týden. Zde se nápad jednoho stálého hrdiny přímo nabízí.
Nejlepí důkaz pro tohle tvrzení je vítězství sérií nad samostatnými
příběhy. Co v případě seitového románu znamená lepí prodejnost sérií.
Ve skutečnosti byla posledním krokem jak zachránit Gespenster-Krimi
celková přestavba série z jednodílných příběhů (a jen sem tam nějaké
subsérie) na subsérie samotné.
Bastei mělo se subsériemi (série běící v rámci jiné série) v Gespenster-Krimi
vdy dobré zkuenosti. Přece jen v Gespenster-Krimi vycházel třeba nejenom
John Sinclair, ale i Tony Ballard. Tak jako i v jiných nakladatelstvích
vznikaly série v sériích (Larry Brent, Dorian Hunter, Rick Masters).
Nue dobrá, čím častěji se hrdina objevuje, tím více si ho čtenář
oblíbí. Stane se z něj průvodce dějem. Čtenář si tak připadá jako
v důvěryhodném prostředí. To v něm vyvolává hrdina a jetě některé
dalí prvky, které teprve budou jmenovány.
Naráíme vak hned na první problém, který nám hrdina přináí: konec
románu je předvídatelný. Hrdina musí přinejmením přeít, přitom vak
znekodnit hrozbu.
Zde by se dalo namítnou, e i hrdina samostatného příběhu větinou
vyhraje a na konci se mu eny vrhají do náruče, ale: Přinejmením se
(teoreticky) nabízí monost, e zemře hrdinskou smrtí, aby nad hrozbou zvítězil.
Čtenář si není zcela jistý, jestli hrdina samostatného příběhu nezemře.
Abychom lépe pochopili úspěch sérií a jejich hrdinů, pojďme na to a
vytvořme si nyní obojí: sérii i hrdinu.
1. Tvorba hrdiny
Co jako nyní jako ke vemu odhodlaný autor potřebuji? Základní otázky
jsou: Čím se hrdina vyznačuje? Co musí mít? Co je zač?
Nejprve dám svému hrdinovy nějaké jméno. Hlavně ádné obyčejné,
nejlépe nějaké, které zní světově. Konečně, nechci vyprávět o dobrodrustvích
Pepy z Depa a Alfonse Prcifouse odvedle, nýbr o boji mue proti peklu. Navíc
platí: neníť prorok beze cti, ne v své vlasti a v domě svém. Tak ať to má
mrnc.
Pojmenuji svého hrdinu třeba Mark Larsen (přičem se zde nejedná o
Larsena ze série Hüter/Stráce, nýbr o modelového Larsena). Jméno zní výstině,
důvěryhodně a přitom ne obyčejně.
To bylo jednoduché. Teď se vak ptám: Jak vypadá?
Vysoký (190cm), blonďák (bez plee), modré oči, výrazný obličej,
hladce oholený, silné sportovní tělo.
Super, hned máme blonďatého krasavce, který na nás s úsměvem cení
bíle zářící chrup.
Jene prozatím je jeho pohled prázdný, směje se jak Honza na jelito.
No jasně, chybí mu přece osobnost a rozum. Take, jaké vlastnosti mu dáme na
cestu? No, starej dobrej Mark se musí odliovat od běného lidu, který se tak
hojně hemí na naí planetě. Koneckonců je to hrdina.
Co by ten ná Mark měl vlastně dělat? Měl by se postavit silám pekla a
bránit jejich útokům.
U jen kvůli tomu ho musím udělat udatného, nesobeckého a odváného.
Z toho vyplívá: spojuje v sobě Matku Terezu a Ramba. Má formát
Siegfrieda, Beowulfa nebo Rolanda. Jako hrdina moderní ságy.
Jinak zůstane hrdina nekonkrétní, s (velice) málo patnými
vlastnostmi. Proč, o tom jetě něco napíi. Moná se na to pokusíte přijít
sami.
Kdo by chtěl vědět, jak je ten ná hrdina vlastně starý, tomu řeknu,
e třicítka je pro hrdinu ideální věk. Akorát tak mladý, aby nebyl za staroue,
ale zároveň dost starý na to, aby byl mu. Prima.
Dále potřebuje nějaké povolání. Ono je to tak. V klasickém
seitovém románu je aktivní po celém světě. Proti silám pekla bojuje na pólech,
v tropických dunglích, v metropolích a prostě vude na světě.
Kdekoliv vystrčí démoni v jakékoliv podobě nos, tam se objeví i Mark
Larsen.
Kdyby byl Mark popelářem v Kocourkově, kopáčem v Okopanině,
zaměstnancem v call centru v Hamburgu nebo úředníčkem
v Městoměstě, nemohl by jen tak vyrazit do spletitých ulic New Yorku,
rozlehlé ruské tundry nebo do Anglie na straidelný hrad, aby pekelnému vojsku
ukázal kam patří. Navíc píeme seitový román a jsme omezeni počtem stránek. Musí
to tedy odsýpat, pokud nechci, aby si Pepa krátící si s Markem Larsenem cestu
do práce pospal.
Co mi tedy zbývá?:
a)
Nezávislý
pracovník (novinář, obchodník, soukromý detektiv nebo něco na ten způsob).
b)
Policista
pracující v nebo bez vlastního oddělení na lov duchů, ale hlavně ne u
obyčejné policie, nýbr spíe v nějaké známějí instituci (Scotland Yard,
FBI).
c)
Agent
tajné sluby (skutečné nebo vymylené) jako CIA, Secret Service, PSA
d)
Milionář
(jako profesor Zamorra nebo Roy de Voss). Přitom nezáleí jestli vedle toho
jetě nějak pracuje, hlavně aby měl peníze k tomu, aby mohl dělat to, co
se po něm ádá.
e)
Ná
hrdina je dědicem určité síly (jako Björn Hellmark nebo Hüter/Stráce), čím je
vyzvednut nad obyčejný lid
Kterou monost tedy zvolím? Rozhodnu se pro a a dám svému hrdinovi
práci soukromého detektiva v Londýně (městě, kde je a bylo doma hodně
hrdinů). Co tedy zatím máme?
- Jméno
hrdiny: Mark Larsen
- Vzhled:
ideální mu, hrdina
- Osobnost:
hrdina jako ze ságy, ale bez nějakých výraznějích rysů
- Povolání:
soukromý detektiv
- Bydlitě:
Londýn
Jako autor dělám při tvorbě hrdiny docela pokroky. V podstatě je
hrdina připravený k pouití. Blonďatý zázrak tedy můe vyrazit do akce.
Ale s čím?
Jasně, musím mu dát k dispozici nějaké pomůcky, aby se ubránil
svým nepřátelům.
Zde bych se měl chvíli zamyslet nad sérií do budoucna. Zbraně se toti
budou odvíjet od Markových nepřátel a jejich síly.
V jednom interview na témat zbraně řekl Richard Wunderer alias
Andrew Hathaway pár pozoruhodných vět, které bych zde rád zmínil:
(
) Ze začátku jsem stál před problémem: Rick Masters nemá zbraně, a
to vůbec ádné. A bylo pro mě velice těké vymyslet nějaký věrohodný způsob,
jakým Rick Masters přemůe supermocného soupeře. Často jsem to řeil tak, e
Rick během svého pátrání narazil na speciální zbraň, která dokázala zničit
právě toho konkrétního démona. Kdy to takhle ale člověk dělá pořád, řekne si
čtenář: Boe! Vdyť on vdycky ve správnou chvíli najde tu správnou zbraň. To
je nevěrohodné.
Proto jsem po chvíli váhaní zavedl stříbrné kulky. Teď mám zase
problém s tím, e sice fungují bezvadně, ale hrozí e se stanou řeením
kadé situace. Díky stříbrným kulkám nesmí být přece Rick Masters
neporazitelný. Proto musím do přítího románu vymyslet jetě něco dalího. (3)
Jakoto autor musím tedy uvaovat nad tím, jaké zbraně Marku Larsenovi
udělím. Nesmí být ani silné ani moc slabé. Příli silné zbraně by znamenaly, e
by Mark likvidoval své soupeře jako nic, čím by vyprchalo vekeré napětí,
jeliko jakmile by se nepřítel zjevil, hrdina by ho bez problémů vyřídil.
Příli slabé taky nesmějí být, aby nebyl Mark stejně bezproblémově vyřazen ze
hry a vechna vymylená úskalí by ho přivedly akorát do hrobu.
Ze začátku se raději nebudu zaplétat se superdémony, pekelnými kníaty
nebo snad dokonce s Luciferem, nýbr raději nechám Marka, aby si poradil
se slabí pekelnou havětí a příerami (upíři, vlkodlaci, ghoulové, nemrtví,
zombie a kdo ví čím vím jetě).
Z nabídky zbraní zvolím tedy kříek, kůl, střelnou zbraň se
stříbrnými kulkami (třeba Magnum .357, aby se upíři likvidovali pohodlně). To
by mohlo pro začátek stačit.
Více se tím budu zabývat, a bude řeč o tvorbě série a volbě nepřátel.
Co teď naemu Marku Larsenovy chybí, je pojízdný dopravní prostředek.
Úspěný hrdina nejezdí jen tak v ledajakém autě, nýbr v něčem co má
styl.
Zvolíme pro naeho řidiče a jeho případného spolujezdce něco
sportovnějího. Nějakou ambiciózní limuzínu, přitom vak hlavně ádný bitevní
tank.
Zbývá nám Jaguár. To je ono.
A abychom naeho hrdinu udělali trochu světáckého, bude pít single
malt whisky z ostrova Isla. Kouření mají dnení hrdinové zakázáno.
A tím pádem máme hrdinu, bez výraznějích negativních povahových rysů.
Postavu, se kterou se čtenář můe ztotonit, ve které se odráí jeho
vlastní tuby a představy. Právě proto má hrdina tak málo vlastností, aby si ho
čtenář mohl představit k obrazu svému. Nějaké ty negativní vlastnosti mají
vdy parťáci a vedlejí postavy, o nich si vak něco povíme ve druhém díle.
Citace:
1.
Horst
von Allwörden, citováno z Zauberspiegel č. 1,
Drochtersen/Hamburg, 1982
2.
Friedrich
Tenkrat, citováno z Zauberspiegel č.3, Drochtersen/Hamburg, 1982
3.
Richard
Wunderer, citováno z Zauberspiegel č. 2, , Drochtersen/Hamburg, 1982